Odborníci na penzijní systémy upozorňují na hluboké nedostatky v aktuální podobě legislativní novely o doplňkovém penzijním spoření v Česku. I přesto, že novela cílí na zlepšení účasti mladých lidí v penzijním systému a zvyšuje státní podporu, chybí v ní zásadní prvek, který by mohl výrazně zvýšit zapojení obyvatel. Tímto prvkem je automatické začlenění, přístup, který se osvědčil v zahraničí a výrazně zvyšuje míru účasti na penzijním spoření.
Slovenský model v kontrastu s českou legislativou
Na rozdíl od Česka, které se stále snaží zohlednit dobrovolný vstup do doplňkového penzijního spoření, Slovensko implementovalo komplexní systém, který se opírá o automatické začlenění. Tento systém umožňuje, aby lidé byli automaticky zařazeni do penzijního spoření, avšak s výslovnou možností vystoupit. Tento přístup přitahuje mladé pracovníky, kteří často odkládají rozhodnutí o spoření na důchod. Podle analýzy OECD by tento princip měl v Česku rovněž už být zavedeno, neboť současný systém se opírá o pasivní účast jednotlivců, což snižuje jeho efektivitu.
Česká novela pouze zvyšuje státní příspěvek pro mladší účastníky a zavádí částečný výběr vlastních prostředků. Tím však neřeší zásadní problém, kterým je nízká míra účasti mladých lidí na doplňkovém penzijním spoření. Na základě doporučení OECD by se vláda neměla vyhýbat implementaci automatického začlenění, které by mohlo výrazně posílit důchodové zabezpečení obyvatel. Nejedná se však jen o otázku financí, ale také o změnu myšlení o penzijním spoření jako takovém.
Kritika současného systému a perspektivy
Současný systém je kritikou omezován hlavně na nemožnost efektivního zapojení mladých. Většina lidí, zejména mladších ročníků, nemá dostatek povědomí o významu penzijního spoření, a tak se uchylují k prokrastinaci v rozhodování. Jak uvádějí některé studie, tento jev je častější v populaci, která se nezapojila do aktivního spoření. Proto by měl stát využít metody, které by zjednodušily rozhodnutí a zvýšily účast, jako je právě automatické začlenění.
Britská zkušenost od roku 2012, kdy byla zavedena povinnost zaměstnavatelů automaticky zařazovat své zaměstnance do penzijních plánů, dokládá, že se úroveň účasti v zaměstnaneckých systémech vzrostla na 89 procent. Tento model, kdy je aktivní krok potřebný pouze pro vystoupení, je pro účastníky přirozenější a efektivnější než složité rozhodovací procesy, které jsou dnes zaváděny v rámci české novely. Český systém se tak dostává do situace, kdy navyšované financování státními příspěvky nevede k očekávanému zvýšení reálných účastí v doplňkovém penzijním spoření.
Pochybnosti o vyplácení a přístupu mladých k penzí se ještě umocňují dalšími faktory, jako jsou změny v ekonomice a pracovní sféře. Stav na trhu práce a nedostatek pracovních sil, kdy se mladí často uchylují k různým formám zaměstnání, motivují k přehodnocení vztahu k penzijnímu spoření. Proto by se vláda měla zamyslet nad revizí konceptu celého systému a orientovat se na modely, které by nabídly optimální zapojení a posílily penzijní zabezpečení pro budoucnost.
Nedostatečná politika českého penzijního systému nejen přichází o možnost efektivního rozvoje, ale také může přispět k budoucímu zatížení státního rozpočtu. Pokud se míra účasti na doplňkovém penzijním spoření nezvýší, bude stát muset v budoucnu čelit dalším problémům s financováním důchodů, což by mohlo mít vážné dopady na ekonomiku jako celek. Odborníci varují, že neřešení této záležitosti povede k prohloubení problému s důchodovými dávkami a dalšímu zatěžování veřejných financí.